P .S.

Autor: Aňa Geislerová

Nakladatelství: Ikar

Počet stran: 216

Můžu vám říct, že tahle knížka je naprostá pecka. Zaregistrovala jsem ji nejprve na plakátech, ale nevěnovala jsem jí víc pozornosti. Na živo mě pak hodně překvapila. Každý, kdo knihu zahlédl, pravděpodobně pár stránkami prolistoval. Samotný vzhled je totiž tak neotřelý, nápaditý a originální, že se už jen kvůli němu nad knihou pozastavilo určitě spoustu lidí.

Kniha je jiná i na dotek. Taková silikonová a je přes ni gumička jakoby to byl deníček. Vlastně taky je - samotné autorky. Kniha má barevnou ořízku, takže působí ještě zajímavějším dojmem. 

Pěkně jsem vám vylíčila vzhled, který je důležitý, avšak mnohem důležitější je obsah.

Tak tedy -  nečekejte souvislý příběh. Ani souvislé myšlenky. Nebojte, knize to na kvalitě neubírá. Dokonce bych řekla, že jí to přidává.

Kapitoly jsou kratší deníkové zápisky ze života samotné Ani Geislerové. Píše na přeskáčku, co jí zrovna přijde na mysl. Vyjadřuje se lehce, barvitě a netypicky. Autorčin styl mi hodně sedl.

Aňa svým čtenářům podává velmi duchaplné a osobité myšlenky a životní moudra. Na každé stránce a to několik. Ze začátku jsem si pořád zapisovala čísla stránek, na kterých mě něco zaujalo. Ale zjistila jsem, že bych místo čtení pořád jen psala čísla.

Uvnitř celé knihy se nachází doprovodné ilustrace k textu. Bože můj - tak krásné ilustrace. Za jejich vznikem stojí Lela Geislerová, tedy sestra paní autorky. Ty kresbičky všemu dávají ještě zvláštnější nádech. 

Při čtení si na jednu stranu odpočinete a na druhou stranu vás bude nutit přemýšlet pomalu o každé větě. Kdybych měla tohle dílo charakterizovat jen pár slovy, bylo by to: Prostě moc krásná, upřímná a moudrá kniha.

Ukázka je dlouhá, ale přečtěte si ji. 

Zamysleli jste se někdy nad tím, kolik věcí přijímáme automaticky za své přání, aniž bychom vůbec tušili, odkud to přání pramení? Všichni sníme o konvenčním bezpečném domově plném bezpečných předmětů, které kolébají naše znepokojené duše. Je přece lepší být stejný jako všichni ostatní. Kdo by se obtěžoval s hledáním vlastních snů, když můžeme všichni snít o jedné kabelce, o jednom autě a vleklém, neuspokojivém životě...

Proberte se! Zastavte se, nadchněte se, vydechněte, nadechněte, vydechněte. Zasněte se... co vidíte se zavřenýma očima? Co cítíte? Myslím, že každý člověk opravdu sám nejlépe cítí a ví, po čem skutečně touží, ale naučili jsme se touhu ovládat, krotit a civilizovali jsme ji. Někdy je důležité udělat něco iracionálního! Nenechte se umrtvit, uspat a ustálit v ustalovači, který se jmenuje rutina, řád, konvence. Nekupujte si pokaždé stejné černé tričko, nedělejte to jen v posteli, změňte někdy pravidlo dvě skleničky a domů. Nechoďte spát, protože ráno jdete do práce! Život v noci je omamující. Nejděte jednou do školy, do školky, do práce ani na schůzku! Uvařte si modrý knedlíky, choďte v pyžamu po zahradě, zpívejte árie a uvědomte si, že jste to vy, kdo vytváří svou vlastní realitu. Oslavujte život!